Minulost
Novodobá historie statku ve Vlčkovicích se dá odvíjet od roku 1925, kdy jej vlastnil František Počepický. Před ním se na vlčkovické vodní tvrzi vystřídalo více majitelů, mezi jinými i poměrně známý rod Chotků. Roku 1750 byla vodní tvrz přestavěna na zámeček s barokními zdobnými prvky. Za působení Františka Počepického statek prosperoval a to až do té doby, kdy mu byl statek i s k němu sounáležícími polnostmi, lesy, rybníky a pastvinami vyvlastněn nastupující totalitní mocí. Dále byl scénář podobný jako u jiných „buržoázních“ sídel. Soudruzi z vlčkovických nemovitostí udělali státní statky a hospodařili zde, jak nejlépe uměli. V ovčíně se zdobným chotkovským štítem z roku 1869 skladovali chemická hnojiva, takže dodnes na zdech nedrží omítka. V zámečku se střídali různí zaměstnanci státních statků a spolu s tehdejšími obyvateli Vlčkovic si brali z vybavení, co se jim hodilo, což se na stavu zámečku i přilehlého hospodářského stavení neblaze podepsalo.
Od 80. let do restituce přímým vlastníkům, Tereze a Janu Počepických, v roce 1993 bydlela v zámečku jen příroda, která svou demoliční práci také odvedla. Nevyspravené střechy a zatopené sklepy udělaly se statikou budovy své. A to se dělo i u všech dalších hospodářských budov a starého špýcharu. Zhruba od roku 1995 rodina Počepických dojížděla na statek skoro každý víkend. Převážně jsme se věnovali sázení stromků v lese, jejich vyžinování od ostružin a vůbec celkovému rozkoukávání se ve zdděděné šlamastice. Později jsme se začali věnovat vlastnoruční rekonstrukci alespoň jednoho z bytů, abycom měli provizorní střechu nad hlavou. Toto období trvalo poměrně dlouho, nebyla jasná koncepce toho, kde s rekonstrukcí statku začít (protože začít se dalo všude) a nebyla známa ani vize, jak naložit s danajským dědictvím. Několik let jsme se tedy snažili zkultivovat les a zrekonstruovat jeden byt.
V dalších letech po roce 2000 se povedlo získat několik dotací na ovčín (omítky, podlahy, vodoinstalace) a zámeček (statické zajištění jednoho křídla a oprava střechy), aby budovy byly zakonzervované a trpěly méně.
Současnost
Natrvalo jsem se nastěhoval na statek v roce 2006 po studiu sociální práce na ETF UK. V té době jsem se také pustil do chovu ovcí, které se postupem času podařilo na zimu ustájit ve našem starobylém ovčíně z roku 1869. Za vydatné pomoci mé sestry Terezy se povedlo z Havarijních programů Ministerstva kultury ČR sehnat dotace na opravu západního a východního štítu ovčína a oprava shnilé pozednice. V roce 2008 jsem na statku založil obecně prospěšnou společnost, o jejíž činnosti je možné dozvědět se zde: www.statekvlckovice.cz. V roce 2010 jsem se oženil a od té chvíle jsme na to všechno dva a naše tři děti.
Vzhledem k rozsahu usedlosti nebylo jednoduché volit naše směřování v zemědělství. Polnosti zatím pronajímáme a hospodaříme zatím na ha luk 37 a 14ha lesů. Chov ovcí nás přivedl až k myšlence prodeji jehněčího masa, kachen, hus a kuřat. Od roku 2018 jsme také začali chovat skot, a to plemeno Limousine z Francie. A jelikož se snažíme to dělat dobře, chceme to i dobře prodávat. Dobře znamená poctivě, kvalitně a lidsky. Proto volíme cestu prodeje ze dvora, kde můžeme budovat familiérní vztah s odběrateli. V roce 2020 nám vyšla dotace na bourárnu a jatka na drůbež z Programu rozvoje venkova prostřednictvím Místní akční skupiny Posázaví. Jelikož je statek plný polorozpadlých budov z komunistické éry, rozhodli jsme se jednu k tomuto účelu zrekonstruovat. Postupně se podařilo schválit i možnost jatek na ovce, což jsme moc rádi, jelikož nemusíme zvířata stresovat převozem na komerční jatka. Rekonstrukce probíhá od října 2020 a ukončená bude v červnu 2021
Naše další zaměření je v jednotlivých záložkách těchto stránek. Všemi těmito činnostmi chceme vrátit našemu statku jeho ztracenou důstojnost a svébytnost. Není to pro nás pouze majetek, ale něco hlubšího, něco co dýchá a několik staletí žije a dává život. Když jsme na to s manželkou přišli, zjistili jsme, že pochopením toho nám byl vnuknut smysl našeho života. A to pomyslné dovršení Maslowovy pyramidy nám dává sílu bojovat a přenášet úctu k dědictví , historii a tradičního života na venkově i na naše děti.
Jan Počepický
pravnuk Františka Počepického
Jan Počepický
pravnuk Františka Počepického